Na severovýchodním úpatí byly na počátku 19. století vytesány do skály dvě místnosti s trojicí oken. Na vnější skalní stěně je patrná luneta s letopočtem 1873. Skalákovna byla obývána ještě v šedesátých letech 19. století a stala se známou díky povídce Karolíny Světlé Skalák.